Listopad 2009

1. adventní neděle :)

29. listopadu 2009 v 17:26 Novinky
První adventní neděle je start, kdy většinou malé děti začínají odpočítávat, kdy už budou vánoce, těší se, až se zapálí první svíčka na adventním věnci, začíá vánoční pohoda. Dům začíná voňět cukrovím, ale začínají i vánoční nákup, zmatek, aby se všechno stihlo..Většinou Vánoce nejsou už jen o té pohodičce, ta začíná až 25.12. kdy rodiče mají všechen zmatek zasebbou a jezdí se po rodiných návštěvách..
Normálně jsem si zvykla, že na advent, mám už nakoupené všechny dárky, včera, když jsme vezli věnec, tak si říkám, no to je dobrý, jediný vánoční dárek co mám doma je ten pro kocoura, peněz v kasičce taky moc není..:) tak jsme zvědavá, ale nemají být dárky drahé, jen aby potěšili :) Vůbec nevím co komu koupím, jen pro mamku mám vyhlídnutý dárek. Zítra startuji na město a jdu projít všechno co mě napadne, některý den, bych mohla ješět zajet do slavkova a do brna a budu happy :)..
Příští víkend už mikuláš :O :D

Digitex a SportLife :D

5. listopadu 2009 v 18:20 Novinky
Ríno nastoupím do autobusu a tam niko :) říkám, si co se děje, na zastávce nikdo z naší třídy, samozřejmě, ty hyperaktivisti jeli o autobsu dřív :D :D blázni, to by mě ani nehnulo, tak fajn, na nádru na mě čekala Verča s Barčou, Verča totiž jela autem :)..Odebrali jsme se směr nádraží, a obdovuhodně, jsme ho ani nezasekali..a v pohodě jsme si cvakli :) nastoupili, no ve vlaku, stáli jsme s klukama u dveři :) a já jsem čuměla o vagonu, s Verčou jsme na sobě dělali ksichty :) Raduška se tam natáhla :D (oni ji zhodili) xD V poho, jsme se dostali do Brna..Kde jsme se domluvili s Kačkou že na výstavišti chodíme spolu, pak se k nám přidala Barča..občas Nikča s Verčou..joo tak Digitex, docela o niče, až an to, jak si levně získat přívěšek, atd..Celou domu jsme s Bárou scháněli baloonky :) No a pak jsme šli na Sportlife, haluz, napřed na ddr :) :) neeeeeeeej. hlavně s Verčou..no a s Bárou pořád, jako kde jsou ty balonky, tak jsme je tam kdesi potkali, šla jsme za babou, jestli nám nedá balonek a ono jo, ale musíte si ho nafouknout :D hmm, tak co už, ona tamměla ty héliový..:( Bára ho skoro hned křupla a teď jdem a na Mrskoša jestli nám půjčí Lígreto, tak nám ho dal..a Barča že je to kravina, jsem ju mlaskla balonkem a on prdl :D v pohodě, pak už asi tak nic zajímavýho..Na zpáteční cestě ve vlaku :D si za nama sedla Bětka s Marii :D :D za nama hned stál Paleček a my jsme celou cestu řešili kdo to je (já jsem ho neviděla:( :( ) no celá cesta o něm jako haaafo, pejdem k jinýmu tématu..Škola: jéé ve škole jsou pěkní kluci :D :D a už to zase šlo..pak bylo hromový ticho a já prej před nama jede vlak :D a Bárek mě sebere iluzi, ale to je naše lokomotiva :D :D v pohodě, nejsem zvyklá jezdit v zadu, jo Mávala jsem na pendolíno a ten chlap mě taky zamáával, boorec :D a ještě na mě ukázal Peace, pěkně si to štrádoval do Vídně :D taky chcu :) jako parááááádní zážitky :D Na freestale jsme sledovali upa krásný borce co to tam předváděli

Sníh..:( :D

3. listopadu 2009 v 17:38 Novinky
Jou dneska napadl první sníh, i kdžy teda, ráno jsem z toho byla nadšená, jelikož se ještě držel, ale pak jak začal padat s vodou, to e mi nelíbylo, přecejen se těším na ty závějě :-D nevěřím že někdy nějkaý budou :-D :)ale co..Pak jsme hodím fotky, musela jsme si ho ráno vyfotit když ještě padal...samozřejmě já vstávám v 7 a v 7:08 odcházím z baráku, ale všechno se dá stihnou ti fotka :-D :) nastavení foťáku a pak jen uprk do koupelny :D

Láska..?

1. listopadu 2009 v 14:16 Funny
Procházím se ulicí a přemýšlím o tom mém, o tom, kterého jsem opustila a nechala jsem ho být. Každý den, když se náš pohled setká je pro mě trápením. Jeho pohled je smutný, plný nenávisti, ale já ho měla ráda, nešlo by to tak dál. Musím ho nechat a co nejvíc se mu vyhýbat, třeba se stím smíří. Odcházím domů, večer zjišťuji, že se mi zvedá teplota, raději lehnu do postele a spím, ve snu se mi často stává, že ke mně chodí a chce mi ublížit. Při ranním probuzení, se mi zdá, že je mi ještě hůř. Raději zůstávám doma, nemůžu na něj stále zapomenout. Po škole se ke mně stavuje kamarádka a ptá se me, jestli něoc nevím o Tomášovi, odpovídám že Ne! Mám strach, aby si něco neudělal, jen to nesmí, potom bych si udělala něco já. Po týdnu, kdy se stále neobjevil se mu snažím dovolat. Hovor je přesměrován na číslo jeho matky. Zvedne telefon a už slyším jen: " Ty za to můžeš, kdyby tě neznal, neudělal by to, já jsem mu říkala, že nejsi holka pro něj, ať tě nechá. Nenechal si říct." Dřív než se nacokoliv schopím, zavěsila. Svíjím se plačící k zemi. Druhý den jse jdu omluvit a vysvětlit jak to bylo, nechce nic slyšet. Pod nohy mi hodí jen nějaký papír:
Ahoj lásko,
promiň, musel jsem to udělat, jinak to nešlo, nikdy bych na tebe nezapoměl. Slíbila jsi mi, že spou budem na vždycky, společně spolu umřem, ale to po tobě nemohu chtít. Promiň Tomáš ♥ Měl jsem tě rád.
Ano opravdu jsem mu slíbila, že ho nikdy neopustím a udělala jsem to, aspoň jeden slib dodržím, umřu společně sním. Doma si beru nůž a říkám si, nejsnažší bude když ho přiložím co nejrychleji, taky tak dělám, šíleně to bolí, ale jen ať trpím, on taky trpěl..Pomale umírám..

Rodiče, když dojdou domů, najdou mě tam mrtvou, to nemohu, bohužel..Celý život strávím tam nahoře, nikdy ho neopustím..

writting by me..Elis